Fotografie architektury nebo městská krajina zahrnuje širokou škálu fotografie architektury snímaných různými technikami a řadí se ke krajinářské fotografii. Tvorbou takových obrazů se zabývá fotograf specialista. Lze ji interpretovat ze tří různých hledisek. Z pohledu investora bude důležitý celkový dojem budovy a její umístění (kompozice obrazu), stavitel bude chtít propagovat stavbu z estetického hlediska a architekt si bude všímat zachycení detailů.
Historie
První fotografie architektury začali pořizovat daguerrotypisté společně s fotografiemi krajin a zátiší na počátku 19. století - nevadily jim dlouhé expoziční časy. Jedna z prvních pořízených a dochovaných fotografií byla v podstatě fotografie architektury - nese název Pohled z okna v Le Gras, přibližně z roku 1826, francouzského města Saint-Loup-de-Varennes a jejím autorem byl Francouz Joseph Nicéphore Niépce.
Technika
Při snímání architektury má stěžejní význam urbanismus a kvalita architektury v prostoru města. Interpretace na snímku by měla odpovídat kvalitám zvolené architektury a uvědomování si její role v rámci města. Je vhodné používat velkoformátový fotoaparát, vhodně zvolit kompozici a k danému účelu využít světlo v exteriéru nebo v interiéru.
Rozlišují se různé druhy architektonické fotografie: plastika nebo socha; důraz na historický sloh; detail charakteristický pro danou stavbu; celek dané stavby; série nebo soubor několika fotografií podávající základní představu o vybrané budově - exteriéry i interiéry.
Fotografická realizace obrazu se potýká s některými problémy:
- V městském prostředí je možné při nedostatku prostoru použít širokoúhlý nebo ultraširoký objektiv. Zkreslená perspektiva většiny objektivů při snímání zblízka nutí fotografa vybrat vzdálenější místo.
- Klasické objektivy mají optické vady ve smyslu poduškovitého nebo barelového zkreslení. Zatímco takové obrazy mohou být efektní nebo „přitažlivé“ - pořízené například rybím okem, ale jsou to většinou laciné efekty. Profesionálové používají přesné fotogrammetrické fotoaparáty, například také pro zaměřování staveb nebo v kartografii. Zkreslení u běžných objektivů pro zrcadlovky, zejména u objektivů širokoúhlých, je velmi obtížné zjistit přesně, protože vzhledem ke způsobu výroby nejsou stavěny symetricky, ale retrofokusujícím způsobem. Tyto optické chyby lze opravit buď při klasickém zvětšování v temné komoře po přesném optickém výpočtu, nebo elektronickým zpracováním obrazu.
- Jestliže rovina filmu není rovnoběžná s vertikální nebo horizontální linií budovy, dochází k efektu zvanému kácení linií. Vytváří tak dojem, že budova padá dozadu. Fotoaparáty malého nebo středního formátu s pevným objektivem musí zůstat ve vodorovné poloze, aby se těmto efektům zabránilo. To je však omezeno při komponování nebo není někdy technicky proveditelné. Nápravu umožňují shift objektivy, upravené profesionální velkoformátové kamery, měchové fotoaparáty nebo korekce při zpracování digitálního obrazu.
- V mnoha případech není vyžadován ostrý obraz celého objektu, nebo těch míst, které se nacházejí rovnoběžně s rovinou filmu. Způsoby, jak toho dosáhnout je použití tilt objektivu na velkoformátové kameře. To umožňuje udržení vodorovné osy objektivu a tudíž zachování vertikální a paralelní linie. Lze posouvat směrem nahoru, dolů nebo do strany.
- Často se vyžaduje obraz podrobný a bez zrna nebo šumu. V tom případě je nutné použít velký formát.
- V některých případech se k fotografování architektury používá dírkové komory jako ideálního objektivu. Současně umožňuje díky dlouhému času expozice zbavit se v obrazu lidí, aut a jiných pohybujících se objektů.
Kromě umělecko-dokumentárního zobrazení stavby je možné použít fotografických metod pro měření, ke kterému se používají obzvláště stereoskopické fotografie.
Kompozice
Pohledy na fotografovaný objekt architektury vychází z architektonických plánů. Používaná centrální kompozice se obvykle bere z hlediska pozorovatele, který se pohybuje v blízkosti stavby nebo se dívá z vyvýšeného místa - nadhledu. V případě fotografování architektury pro umělecké ztvárnění objektu může být obětována přesnost pro umělecký výraz, pro zdůraznění rysů města, země nebo časového období. Rysy architektonického stylu lze zdůraznit výběrem vhodného místa, správného úhlu pohledu a výběrem typu a směru světla.
zdroj: wikipedia.org
